NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Bandička moderně znějících metalcoristů z kanadského Vancouveru na sebe nejvíce upozornila zajímavým debutem před šesti lety a následně v roce 2008, kdy vyšlo společné splitko s žánrově spřízněnými THE ARUSHA ACCORD. Již dle tohoto vodítka asi bude mnohým z vás jasné, co očekávat od tohoto EP, které následovalo po dvou plnohodnotných albech. Tedy vydatnou nálož technicky orientovaného uřvaného metalcoru, který se nebrání jak technickým finesám ani punkově zdravým energickým riffovačkám. Důležitá je tu energie a tu A TEXTBOOK TRAGEDY umí na svém zatím posledním materiálu nechat prostřednictvím své hudby proudit lépe než mnoho zkušenějších a ostřílenějších kapel.
Není žádným tajemstvím, že melodické vokály v tomto subžánru až na výjimky nemohu ani cítit, nicméně A TEXTBOOK TRAGEDY s nimi zacházejí uvědoměle a čisté zpěvy využívají jen jako lehké dobarvení, nikoliv jako nosný pilíř jejich tvorby. Většinou se ani nesnaží zamaskovat intonační nedokonalosti, zpěvy jsou většinou zvukařsky poměrně suché a to vítám, neboť při živých produkcích pak člověk není nemile překvapen neschopností předvést studiová kouzla. Melodické vokály často přechází do křiku nebo hromadných hc/punkových halekaček, takže jsou zbaveny veškeré nadýchané cukrové příchutě. A TEXTBOOK TRAGEDY se tímto počinem nesnaží o revoluci, jen se pokouší nastavit světu tu kvalitnější stranu mladé metalcorové tváře. I tak jsem toho názoru, že laťku postavenou jejich debutem z roku 2005 „A Partial Dialogue Between Ghost and Priest“ ani tímto EP opět nedokázali přeskočit a spíše se každým podestovým materiálem zařazují do metalcorové šedi, ačkoliv ve své době experimentálně pojatá prvotina dávala naději na opravdu výjimečnou kapelu.
7 / 10
Tahle parta je považována za jednu z nejlepších v daném stylu. A já se ptám proč? Naprosto (pod)průměrná záležitost.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.